[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Hoøkostzávisti a ~árlivosti rozlila se mu v srdci.Stál dosud sehnutýu dveøí a musil na to patøit, jak domácích Márinka se zaleklaa zardìla, jsouc tu pøekvapena. Dobøe, ~e jdete, pane Fryborte, a sleèna Elis struènì po-vìdìla, jaká je ~ádost panny Márinky. Nemají být ty slavné majálés, ale ponìvad~ si je pøejete,udìlám je a budou tak hluèné a veselé jako v minulých letech. Uvidíme, jste-li tak vaemocný! Saïme se; oè? Prohrajete-li, dám vám kytici kopøiv. A vyhraju-li, kytièku fialek, takovou, jako , a významnìse zamlèel. Dobøe, tedy kytièku, vpadla mu rychle Márinka do øeèia pohlédla plaae na sleènu Elis.`pína byl jako na trní, Vaeho vyu~itkuje ten Hanák, naèna vae nepøipadne! %7Å„árlivému filozofu bylo milo, ~e Maøenkanáhle zlehounka pozdravivai, z pokoje vybìhla.Ozvalese venku hlas paní domácí, jen~ dceru domù volal.Kdy~ brzy poté Frybort do svého pokojíku vstupoval, narazilve dveøích na `pínu, nìkam se ~enoucího. Kam tak kvapnì? Ale jen nesrozumitelné zahuèení bylo mu odpovìdí.Nastal veèer noci pøed svatým Filipem a Jakubem.Veèer pøíjemný, ale bez svìtel nebeských.Zato na výaináchpolièských, u lesù strakovských a kolkolem po celé krajinìhalící se v aeré, tajemné roucho, vzplanulo mno~ství záøícíchohòù.Mláde~ i dospìlí vycházeli z mìsta u~ít pøíjemného ve-èera a podívat se na to, jak pálí èarodìjnice .Nejvìtaí davshromá~dil se na výainì u sochy svatého Prokopa, nad ním~mladistvé listí staré koaaté lípy tichounce aevelilo.Opodál hoøel veliký oheò, kolem nìho~ bujní chasníci bìha-li, pokøikovali, planoucí koaeata do výae metali.Co chvíli ozvalse jásot, jen~ provázel nejvýae litící a déae jisker sraící z tìchprostých pochodní.Stranou stál Vavøena, odvrácen od ohnì.Nepøipojilse ke svým kolegùm, jich~ se tu celý mrak seael.Hledal sa-motu.Patøil zamyalenì k nedoaínskému háji, jen~ v aeru veèernímse rozlehle a tajemnì èernal.Na výainì z tmavého stromovíjeho vystupoval bílý, panský dvorec, jako tichý, opuatìný hrá-dek, a v dolinì, kam dlouhé stíny aerého háje nezaslánìly,blyatìla se hladina airého Koaíøe. Za hájem, stranou, vaude na výainách plály ohnì a kmitalase svìtla.Veèer, ohnì, svìtlo i køiky, vae upomínalo Vavøenu na do-mov.Bezdìky zabloudil v mysli v chlapecká léta, kdy boudyna výainì strojil, je zapaloval, pøes oheò skákal.Roj vzpomí-nek jako sraící jiskry v mysli se mu zableskl. Nevím, co na tom mají! ozvalo se opodál. Ach, das gemeine Volk! Poznal po hlase paní Roubínkovou a dle dodatku sleènuLottynku.Neobrátiv se ani, aby ho nepoznaly, odeael a ne-rozmýaleje se, dal se po mezi do polí.Dámy pøealy, hluk a køikymdlely, a~ jen z temna se ozývaly.Vavøena oddal se myalenkám.Chladivý, lichotný vìtøík válmladým osením.Zrosená tráva byla jako samet.Ale teï u~ pod tichým, veèerním nebem nevzpomínalna domov.Napadlo mu, kdyby tak Lenka byla pøiala k ohni.A zaèal básniti.Vmyslil se, jako by ta nì~ná dívka po bokumu kráèela, mluvil k ní, svìøoval se jí se svými myalenkami.Ona mu odpovídala, urèitì, ano tak by jistì mluvila.Tu do nìkoho vrazil, jen~ proti nìmu také s hlavou sklopenoukráèel. Ah, `píno! Tys to? Co tak Kolega vaak chytil ho prudce za ruku a chvilku hledìl Vavøe-novi do tváøe.Byl pohnut, rozèilen. Kamaráde! vyrazil ze sebe.Kamaráde, já se ti musím Ale ne ne! A ne~li se Vavøena nadál, byl `pína tentam.Ohlédnuvse spatøil, an po mezi velkými kroky ubíhá k mìstu. VZástup lidí se rozeael, vaechen hluk potuchl a oheò dopla-nul.Kolem noèní aero, jím~ u lesù na obzorných výainách jea-tì tu a tam ohnì jako krvavé hvìzdy záøily.A jak tichá, vla~nánoc svou drahou se ubírala, vaechna zahalena tmavým, vzdua-ným pláatìm, zhasínal oneò po ohni, a~ po veakeré krajinìnebylo ani jiskøièky.Halekání, zpìv a jásot bujných junákùumlkly a zavládlo tajemné ticho první májové noci.Luzná, velebná chvíle velikého mystéria-Neproniknea, nedopátráa se, ale tuaía, a jak vaecko ~ivne,se probouzí, puèí a oplozuje, jihne [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl przylepto3.keep.pl
.Hoøkostzávisti a ~árlivosti rozlila se mu v srdci.Stál dosud sehnutýu dveøí a musil na to patøit, jak domácích Márinka se zaleklaa zardìla, jsouc tu pøekvapena. Dobøe, ~e jdete, pane Fryborte, a sleèna Elis struènì po-vìdìla, jaká je ~ádost panny Márinky. Nemají být ty slavné majálés, ale ponìvad~ si je pøejete,udìlám je a budou tak hluèné a veselé jako v minulých letech. Uvidíme, jste-li tak vaemocný! Saïme se; oè? Prohrajete-li, dám vám kytici kopøiv. A vyhraju-li, kytièku fialek, takovou, jako , a významnìse zamlèel. Dobøe, tedy kytièku, vpadla mu rychle Márinka do øeèia pohlédla plaae na sleènu Elis.`pína byl jako na trní, Vaeho vyu~itkuje ten Hanák, naèna vae nepøipadne! %7Å„árlivému filozofu bylo milo, ~e Maøenkanáhle zlehounka pozdravivai, z pokoje vybìhla.Ozvalese venku hlas paní domácí, jen~ dceru domù volal.Kdy~ brzy poté Frybort do svého pokojíku vstupoval, narazilve dveøích na `pínu, nìkam se ~enoucího. Kam tak kvapnì? Ale jen nesrozumitelné zahuèení bylo mu odpovìdí.Nastal veèer noci pøed svatým Filipem a Jakubem.Veèer pøíjemný, ale bez svìtel nebeských.Zato na výaináchpolièských, u lesù strakovských a kolkolem po celé krajinìhalící se v aeré, tajemné roucho, vzplanulo mno~ství záøícíchohòù.Mláde~ i dospìlí vycházeli z mìsta u~ít pøíjemného ve-èera a podívat se na to, jak pálí èarodìjnice .Nejvìtaí davshromá~dil se na výainì u sochy svatého Prokopa, nad ním~mladistvé listí staré koaaté lípy tichounce aevelilo.Opodál hoøel veliký oheò, kolem nìho~ bujní chasníci bìha-li, pokøikovali, planoucí koaeata do výae metali.Co chvíli ozvalse jásot, jen~ provázel nejvýae litící a déae jisker sraící z tìchprostých pochodní.Stranou stál Vavøena, odvrácen od ohnì.Nepøipojilse ke svým kolegùm, jich~ se tu celý mrak seael.Hledal sa-motu.Patøil zamyalenì k nedoaínskému háji, jen~ v aeru veèernímse rozlehle a tajemnì èernal.Na výainì z tmavého stromovíjeho vystupoval bílý, panský dvorec, jako tichý, opuatìný hrá-dek, a v dolinì, kam dlouhé stíny aerého háje nezaslánìly,blyatìla se hladina airého Koaíøe. Za hájem, stranou, vaude na výainách plály ohnì a kmitalase svìtla.Veèer, ohnì, svìtlo i køiky, vae upomínalo Vavøenu na do-mov.Bezdìky zabloudil v mysli v chlapecká léta, kdy boudyna výainì strojil, je zapaloval, pøes oheò skákal.Roj vzpomí-nek jako sraící jiskry v mysli se mu zableskl. Nevím, co na tom mají! ozvalo se opodál. Ach, das gemeine Volk! Poznal po hlase paní Roubínkovou a dle dodatku sleènuLottynku.Neobrátiv se ani, aby ho nepoznaly, odeael a ne-rozmýaleje se, dal se po mezi do polí.Dámy pøealy, hluk a køikymdlely, a~ jen z temna se ozývaly.Vavøena oddal se myalenkám.Chladivý, lichotný vìtøík válmladým osením.Zrosená tráva byla jako samet.Ale teï u~ pod tichým, veèerním nebem nevzpomínalna domov.Napadlo mu, kdyby tak Lenka byla pøiala k ohni.A zaèal básniti.Vmyslil se, jako by ta nì~ná dívka po bokumu kráèela, mluvil k ní, svìøoval se jí se svými myalenkami.Ona mu odpovídala, urèitì, ano tak by jistì mluvila.Tu do nìkoho vrazil, jen~ proti nìmu také s hlavou sklopenoukráèel. Ah, `píno! Tys to? Co tak Kolega vaak chytil ho prudce za ruku a chvilku hledìl Vavøe-novi do tváøe.Byl pohnut, rozèilen. Kamaráde! vyrazil ze sebe.Kamaráde, já se ti musím Ale ne ne! A ne~li se Vavøena nadál, byl `pína tentam.Ohlédnuvse spatøil, an po mezi velkými kroky ubíhá k mìstu. VZástup lidí se rozeael, vaechen hluk potuchl a oheò dopla-nul.Kolem noèní aero, jím~ u lesù na obzorných výainách jea-tì tu a tam ohnì jako krvavé hvìzdy záøily.A jak tichá, vla~nánoc svou drahou se ubírala, vaechna zahalena tmavým, vzdua-ným pláatìm, zhasínal oneò po ohni, a~ po veakeré krajinìnebylo ani jiskøièky.Halekání, zpìv a jásot bujných junákùumlkly a zavládlo tajemné ticho první májové noci.Luzná, velebná chvíle velikého mystéria-Neproniknea, nedopátráa se, ale tuaía, a jak vaecko ~ivne,se probouzí, puèí a oplozuje, jihne [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]